Frízský ohař (Stabijhoun)

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.

Povaha:

Je to věrný, vstřícný, učenlivý, inteligentní, klidný, poslušný, snadno cvičitelný a ostražitý pes. I když je loveckým plemenem s mimořádně jemným čichem a velkou výdrží, může být též milým psem společenským, nikdy nemá problematický charakter a není agresivní. Je smířlivý, nevyhledává spory a s jinými psy vychází velmi dobře. Zvykne-li jim již v mládí, rozumí si i s kočkami a jinými volně drženými drobnými domácími miláčky.

Výchova:

Jeho výchova nečiní při vlídném a důsledném přístupu větší problémy, zvládne ji i majitel začátečník. Reaguje zpravidla již na intonaci hlasu, ta ovšem musí být zřetelná a jednoznačná, jak při pochvale, tak při případném kárání, které by mělo být spíš vyčítavé než zlostné nebo dokonce výhrůžné. Vyniká obecně vskutku nevšední ochotou vyhovět pokynům majitele.

Potřebuje hodně pohybu, přinejmenším dlouhé vycházky, rád se však také volně proběhne. Je to možné, pokud má spolehlivé přivolání, nemá sklon se vzdalovat od majitele. Je odolný vůči nepřízni počasí, ale s ohledem na povahové založení není vhodné, aby byl trvale držen ve venkovním kotci. Kromě loveckého využití se hodí i k soutěžím v agility, flybalu apod. Srst vyžaduje pravidelnou péči (česání).

Stavba těla:

Jde o psa proporcionální, silné stavby těla, obdélníkového tělesného rámce, ani příliš těžkého, ani přehnaně lehkého. Ideální kohoutková výška činí u psů asi 53 cm a u fen asi 50 cm.

Hlava je suchá, spíš delší než široká, velikostí odpovídá velikosti těla. Mozkovna má být stejně dlouhá jako čenichová partie, svrchu mírně klenutá, směrem k lícím lehce zaoblená. Není vysloveně úzká, ale nesmí vzbuzovat dojem, že je příliš široká. Čelní sklon (stop) má být povlovný.

Čenichová partie musí být mohutná, směrem k nosu se zužuje, aniž by však byla na konci zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný, široký a při pohledu ze strany nesmí být ani vyklenutý, ani pronesený. Nos musí být černý u jedinců zbarvených černo-bíle a hnědý u jedinců zbarvených hnědo-bíle a oranžovo-bíle. Nesmí být postižen rozštěpem. Nozdry jsou široce otevřené.

Pysky pevně přiléhají k čelistem a zubům a nejsou převislé (volné). Zuby mají být silné, skus se požaduje nůžkový. Líce nejsou příliš výrazné, neprominují do stran.

Oči jsou středně velké, okrouhlé a vodorovné, spojnice vnitřních a vnějších očních koutků jsou při pohledu zepředu horizontální. Nemají být ani vypoulené, ani příliš zapadlé v očnicích. Oční víčka pevně přiléhají k očním bulvám, spojivky nesmí být vidět. Barva duhovky je tmavohnědá u jedinců s černo-bílou barvou srsti a hnědá u těch, jejichž barva srsti je hnědo-bílá nebo oranžovo-bílá. „Dravčí“ (žlutě zbarvené) oči jsou nežádoucí.

Ušní boltce mají být dosti nízko nasazené, zavěšené, středně dlouhé. Splývají ploše podél lící, aniž by se vývrtkovitě stáčely. Boltce, které nesplývají hned od základny a nepřiléhají těsně k lícím, jsou nežádoucí. Osrstění boltců je typickým plemenným znakem, v horní části jsou pokryté delší srstí, která se směrem ke špičce postupně zkracuje, takže dolní třetina je osrstěná krátce. Dlouhá srst může být rovná nebo i lehce zvlněná, nesmí však být kučeravá.

Krk je krátký a na pomyslném příčném řezu okrouhlý, v šíji velmi mírně klenutý, s hrdlem bez laloku, hlava bývá obvykle nesena dost nízko. Trup by měl být mohutný, hřbet rovný, dosti dlouhý. Bedra jsou silná, záď je při pohledu ze strany mírně svažitá. Ocas není příliš vysoko nasazený, má být dlouhý tak, že dosahuje k hleznům a v klidu je nesen dolů zavěšený, přičemž jeho poslední třetina je mírně zahnutá směrem vzhůru. V pohybu bývá nesen výše, nikdy však nesmí být zatočený. Je chundelatý, pokrytý kolem dokola dlouhou rovnou srstí bez kučer a zvlnění, která netvoří na spodní straně výraznou „vlajku“.

Předhrudí má být při pohledu zepředu široké, širší než hlubší, takže postoj hrudních končetin je dosti široký. Zespoda je hrudník zaoblený, nikdy nesmí být kýlnatý, dosahuje max. k loktům. Žebra musejí být patřičně klenutá a i poslední jsou dosti silná. Břicho je jen mírně vtažené.

Hrudní končetiny mají lopatky těsně přilehlé k hrudníku a uložené šikmo tak, že jejich osy svírají s ramenními kostmi přiměřené úhly. Předloktí jsou silná a dokonale rovná, záprstí mají být kolmá k podkladu a nikdy nesmějí být při pohledu ze strany zešikmená. Tlapky mají silné a těsně sevřené prsty a nejsou ani vysloveně „kočičí“, ani „zaječí“, mají být krátce oválné. Nášlapné polštářky jsou tuhé.

Pánevní končetiny by měly být mohutné, patřičně zaúhlené v kyčlích, kolenou i hleznech. Bérce nejsou příliš dlouhé, hlezna mají být nízko nad podkladem, nárty krátké, tlapky okrouhlé, se silnými nášlapnými polštářky.

Kůže přiléhá na celém těle ke kosterní svalovině a podkoží a netvoří žádné vrásky nebo záhyby. Srst je dlouhá a přilehlá, pouze na zádi může být lehce zvlněná. Na hlavě je krátká, na zadních stranách hrudních končetin, stejně jako zezadu na stehnech bohatá, spíš chundelatá, než aby tvořila typické „praporce“ nebo „kalhoty“. Celé pánevní končetiny jsou s výjimkou distálních partií dlouze osrstěné. Zbarvena je černě, hnědě nebo oranžově, vždy s bílými znaky. V bílých plochách je přípustné tečkování nebo grošování.

Chovatelský klub:

www.ohar.cz