Francouzský trikolorní honič

FCI:

Francouzský trikolorní honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Střední honiči.

Povaha:

Jde o vynikajícího loveckého psa-specialistu na lov jelení a srnčí zvěře štvaním ve smečce, může ale být použit i k lovu jiných zvířat. Jako každý pravý smečkový honič je schopný při štvanici vyvinout značnou rychlost, a to po značně dlouhou dobu. Při práci je velice energický a otužilý.

Vyznačuje se značnou inteligencí a poměrně snadnou cvičitelností. Dokonalá snášenlivost s ostatními psy, která je pro smečkové honiče typická, mu není jednoznačně vlastní. Má sklon chovat se vůči jiným psům dominantně až agresivně.

Pokud neloví, je klidný a poslušný za předpokladu, že se mu dostalo odpovídajícího vedení. Majiteli a jeho rodině je věrný a oddaný, chová se k nim vždy mile a přátelsky. Jako s hlídačem a rázným obranářem s ním ovšem počítat nelze.

Výchova:

Má-li být též psem společenským, musí se proto jak raná socializace, tak v útlém věku zahájená výchova zaměřit na tuto nežádoucí vlastnost. Je možno ji výrazně ztlumit, až odstranit, při vlídné, leč naprosté důslednosti a patřičné autoritě majitele, který musí být pro psa tím pravým a jediným vůdcem „smečky“, za všech okolností nesmlouvavým, důrazným, vždy spravedlivým.

Stavba těla:

Jde o elegantního, urostlého a svalnatého psa. Koh. výška činí u psů 62 – 72 cm a u fen 60 – 68 cm. Hlava není příliš mohutná, ale přiměřeně dlouhá. Mozkovna má být svrchu mírně klenutá, prostorná, s výrazným týlním hrbolem.

Nos se požaduje černý s široce otevřenými nozdrami. Pysky jsou dosti hluboké, hlubší než u poitouského honiče, takže dodávají čenichové partii mírně hranatý tvar.

Oči mají být inteligentního výrazu, velké, hnědé. Někdy mohou být černě orámované. Ušní boltce jsou dosti široké, širší než u poitouského honiče, nasazené v úrovni očí, lehce vývrtkovitě stočené, nikdy příliš měkké, dlouhé tak, že nataženy kupředu dosahují k bázi nosu (čemuž se dává přednost) nebo na šířku dvou prstů od ní.

Krk je dlouhý, dosti silný, často s lehkým náznakem laloku na hrdle.

Ocas dosti dlouhý, vysoko a elegantně nesený.

Hrudní končetiny jsou rovné a vzájemně rovnoběžné, silné. Lopatky mají být dlouhé a musejí přiléhat těsně k hrudníku. Pánevní končetiny by měly mít správně utvářené kyčle. Stehna jsou dlouhá a dostatečně svalnatá, hlezna mohutná, nízko nad podkladem, mírně zaúhlená, tlapky suché.

Zbarvení je trikolorní, bílo-černo-tříslové, s více či méně rozsáhlým černým „pláštěm“. Přednost se dává sytě tříslovému nebo měděnému odstínu tzv. pálení. Ani pročernalé tříslové odznaky na lících a pyscích, ani modravé nebo tříslové tečkování na končetinách nebo na trupu není příliš žádoucí. Vlkošedý („prokvetlý“, tzv. grizzly) odstín černé barvy je přípustný.

K vadám patří: předkus nebo podkus dolní čelisti, světlé oči, ušní boltce příliš ploché, velmi krátké či nadměrně vysoko nasazené, končetiny slabé nebo zaujímající nekorektní postoj, hlezna příliš strmě úhlená, hrubé (příliš velké) tlapky, všechny znaky připomínající vliv krve anglických honičů (především v typu hlavy), hlava kouřově zbarvená (je důkazem křížení s černo-bílým francouzským honičem) a jakékoli jiné zbarvení než uvedené ve standardu.