Francouzský bílo-černý honič

FCI:

Francouzský bílo-černý honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Střední honiči.

Povaha:

Jde o vynikajícího loveckého psa-specialistu na lov jelení a srnčí zvěře štvaním ve smečce, může ale být použit i k lovu jiných zvířat. Jako každý pravý smečkový honič je schopný při štvanici vyvinout značnou rychlost, a to po velmi dlouhou dobu. Při práci je velice energický a otužilý.

Vyznačuje se značnou inteligencí a poměrně snadnou cvičitelností. Dokonalá snášenlivost s ostatními psy, která je pro smečkové honiče typická, mu není jednoznačně vlastní. Má sklon chovat se vůči jiným psům dominantně až agresivně.

Pokud neloví, je klidný a poslušný za předpokladu, že se mu dostalo odpovídajícího vedení. Majiteli a jeho rodině je věrný a oddaný, chová se k nim vždy mile a přátelsky. Jako s hlídačem a rázným obranářem s ním ovšem počítat nelze.

Výchova:

Má-li být též psem společenským, musí se proto jak raná socializace, tak v útlém věku zahájená výchova zaměřit na tuto nežádoucí vlastnost. Je možno ji výrazně ztlumit, až odstranit, při vlídné, leč naprosté důslednosti a patřičné autoritě majitele, který musí být pro psa tím pravým a jediným vůdcem „smečky“, za všech okolností nesmlouvavým, důrazným, vždy spravedlivým.

Stavba těla:

Je to velký honič ušlechtilého a vyváženého zjevu, přesto však statné stavby těla, který ovšem nikdy nesmí být příliš těžký nebo hrubý. Koh. výška činí u psů 65 – 72 cm a u fen 62 – 68 cm.

Hlava je výrazná a hrdě nesená, dosti dlouhá a velká, nicméně velikostí musí odpovídat celkové velikosti těla. Nos musí být černý, nozdry mají být široce otevřené.

Oči jsou tmavé, inteligentního a důvěřivého výrazu. Ušní boltce mají být zavěšené, nasazené v úrovni linie očí, mírně vývrtkovitě stočené. Nataženy vpřed mají dosahovat k bázi nosu nebo min. na šířku dvou prstů od ní.

Ocas má být silný u kořene, dosti dlouhý, elegantně nesený.

Hrudní končetiny jsou silné, rovné, kolmé k podkladu.

Kůže je světlá pod bílou a černě pigmentovaná pod černě zbarvenou srstí. Na kůži břicha a vnitřních stranách stehen tvoří pigment modravé nebo světlejší skvrny.

Srst je krátká, hustá a dost tuhá. Zbarvení musí být bílo–černé, s černým pláštěm nebo s většími či menšími černými plotnami. Může se také vyskytnout černé nebo modravé tečkování. Velmi světlé tříslové odznaky smějí být pouze na končetinách, nad očima, na lících, na vnitřních stranách ušních boltců a kolem řitního otvoru.

Podobně jako u gaskoňsko-saintongeského honiče se vyskytuje velmi často na vnější straně stehen šedohnědě (jako suché listí) zbarvený tzv. srnčí znak (marque de chevreuil).

K těžkým vadám patří hlava vykazující jakékoli náznaky podobnosti s hlavou anglického foxhaunda, např. příliš objemnou mozkovnu a čenichovou partii krátkou a při pohledu ze strany postrádající na konci zřetelně hranatý tvar, nos s výrazným úbytkem pigmentu, předkus nebo podkus dolní čelisti, oči příliš světlé barvy, ušní boltce krátké a ploše zavěšené, výrazný lalok na hrdle, černé zbarvení na lících zasahující až k pyskům.

K vylučujícím vadám podle ní náleží agresivita nebo bázlivost, končetiny slabé nebo výrazně křivé, tlapky okrouhlého tvaru a trikolorní zbarvení srsti.