Flanderský bouvier

FCI:

Flanderský bouvier patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Honáčtí psi s pracovní zkouškou. Uznán v roce 1922.

Povaha:

Flanderský bouvier je klidný, houževnatý, ale také vnímavý a zcela nebojácný, naprosto neúplatný a velice ostražitý hlídač, značně nedůvěřivý až podezíravý vůči všem cizím osobám, ale věrný a zcela oddaný majiteli i jeho rodině. Jeho počínání je poklidné, v neobvyklých situacích rezervované a ostražité. Nikdy není bezdůvodně agresivní, i když v případě nutnosti je připraven ihned a velmi tvrdě zakročit. Jeho chování svědčí o značné inteligenci, energičnosti a odvaze.

Výchova:

Hodí se ke služebnímu i sportovnímu výcviku, ale v žádném případě si nedá líbit nátlakové či donucovací výcvikové metody. Je totiž velice hrdý, sebejistý a suverénní, vědomý si svého fyzického potenciálu, proto patří jen do rukou zkušených, trpělivých a důsledných majitelů. V raném mládí široce socializovaný a od útlého věku laskavě, ale naprosto důsledně vedený flanderský bouvier je vynikajícím a dobře ovladatelným společníkem člověka.

Flanderský bouvier vyžaduje dostatek pohybu, ale v době velmi rychlého růstu by neměl být fyzicky přetěžován. V dospělosti může absolvovat služební nebo sportovní výcvik (stopa, obrana, poslušnost podle některého ze zkušebních řádů), výcvik záchranářský apod. Může se také zúčastňovat po odpovídající průpravě soutěží v pullingu.

V době velmi rychlého růstu je obzvlášť náročný na složení potravy. Nutná bývá dotace vápníku, chondroprotektiv a vitaminu C.

Stavba těla:

Je to statný, silný pes kompaktní stavby těla, mohutné kostry, se svalnatými končetinami, vždy bez sebemenších náznaků slabosti či neohrabanosti, krátkého tělesného rámce a celkově velmi pevné stavby těla. Bohaté hrubé osrstění ho dokonale chrání před nepřízní počasí. Kohoutková výška se pohybuje u psů v rozmezí 62 – 68 cm a u fen v rozmezí 59 – 65 cm s toleranci + / –1 cm u obou pohlaví. Tělesná hmotnost kolísá u psů v rozmezí 35 – 40 kg a u fen v rozpětí 27 – 35 kg.

Hlava je výrazná, masivní. Srst na její čenichové partii tvoří nápadný vous a bradku. Mozkovna je svrchu plochá, mohutná, nejširší má být mezi ušními boltci. Čelní brázdička je sotva naznačená. Protože obočí má být nápadné, zdá se být čelní sklon výraznější, než ve skutečnosti je.

Čenichová partie je široká, mohutná, silných kostí a zužuje se postupně směrem k nosu. Nesmí však být nikdy zašpičatělá. Nos je velký, po stranách zaoblený, vždy černý, se široce otevřenými nozdrami.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, jejich okraje jsou černě zbarvené. Čelisti musejí být velmi mohutné a stejně dlouhé. Požaduje se kompletní chrup a nůžkový nebo klešťový skus. Zuby musejí být velké, bílé, zdravé, uspořádané v jedné souvislé řadě.

Oči mají být horizontální, oválného tvaru, jejich výraz je upřímný a energický. Duhovky mají být ve srovnání se zbarvením srsti co nejtmavší. Oči světle zbarvené nebo divokého výrazu se hodnotí jako vážná vada. Okraje očních víček jsou černé, bez depigmentovaných skvrn. Spojivky nesmějí být vidět, okraje víček musejí těsně přiléhat k očním bulvám.

Ušní boltce jsou vysoko nasazené, velmi pohyblivé. Jsou-li kupírované (dovoluje-li to zákon), musejí být vztyčené, trojúhelníkového tvaru, velikostí odpovídají velikosti hlavy. Nekupírované jsou nasazené vysoko, nad úrovní linie očí, dopředu klopené. Mají být středně dlouhé, tvaru rovnostranného trojúhelníku, na vrcholcích mírně zaoblené. Ploše přiléhají k lícím s výjimkou případů, kdy se u základen lehce nadzvedávají (např. v afektu).

Krk má plynule přecházet do plecí a být nesen dostatečně vysoko, je silný, svalnatý. Trup musí být mohutný, pevně „svázaný“ a krátký. Horní linie těla by měla být ve hřbetě a bedrech rovná, pevná. Hřbet musí být krátký, široký, patřičně osvalený, pružný, bez jakýchkoli známek slabosti. Bedra jsou krátká, široká, svalnatá, pevná, ale pružná. Záď má být co nejrovnější.

Ocas musí být vysoko nasazený a tvoří pokračování horní linie těla. Je-li vrozeně zkrácený, není to důvodem k penalizaci. Kupírovaný se ponechává 2 – 3 ocasní obratle (kde je to zákonem povoleno). V zemích, kde je kupírování nepřípustné, může zůstat přirozeně dlouhý.

Hrudník je široký a hluboký, přední žebra jsou mírně klenutá, zadní mají být zaoblenější. Břicho je slabě vtažené, slabiny musejí být krátké. Hrudní končetiny jsou rovné, silných kostí, náležitě osvalnaté a rovnoběžné. Lopatky jsou náležitě osvalené, ramenní kosti musejí být přiměřeně zešikmené, předloktí jsou rovná, osvalená, vzájemně rovnoběžná a kolmá k podkladu. Zápěstí jsou silná, na jejich zadní straně prominuje hrášková kost, záprstí jsou krátká, silná, lehce zešikmená. Tlapky jsou krátce okrouhlého tvaru, kompaktní, s těsně sevřenými a patřičně klenutými prsty, tlustými a tuhými nášlapnými polštářky a silnými, černě zbarvenými drápy.

Pánevní končetiny musejí být silné, velmi svalnaté a rovnoběžné. Stehna jsou široká, mocně osvalená a rovnoběžná. Bérce mají být středně dlouhé, svalnaté, hlezna musejí být široká, pevná, poměrně nízko nad podkladem. Nárty by měly být pevné, suché, téměř válcovité a rovnoběžné. Paspárky se odstraňují. Pohyb musí být harmonický, volný, energický a hrdý, přípustný je i mimochod.

Osrstění je bohaté, hrubé, ježaté a působí poněkud rozcuchaným dojmem. Krycí srst je tvrdá a drsná, podsada jemná, měkká a hustá. Nikdy nesmí být krycí srst kadeřavá. Podsada je v zimě hustší a spolu s krycí srstí představuje dokonalou ochranu před nepříznivým počasím a vodou. Srst má být dlouhá asi 5,5 – 6 cm.

Zbarvení srsti je obvykle šedé nebo žíhané s černým „přelivem“. Jednotné zbarvení je rovněž možné, ale nedává se mu přednost. Malý bílý odznak zepředu na hrudi se toleruje. Srst vyžaduje pravidelnou údržbu. Jednou týdně česat hřebenem na dlouhou srst a následně vyčesat podsadu hřebenem s hustšími a kratšími zuby. Minimálně dvakrát ročně bývá nutné zkrátit srst škubáním.

Všechny odchylky od požadavků standardu musejí být pokládány za vady a hodnoceny přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny.

K vylučujícím vadám se počítá agresivita a nadměrná bázlivost, atypičnost celkového zjevu, nos depigmentovaný nebo jinak než černě zbarvený, čenichová partie na konci zašpičatělá, výrazný předkus nebo podkus dolní čelisti, absence kterýchkoli zubů s výjimkou 1. premolárů (P1), oči skelné (bělavé barvy) nebo divokého výrazu, entropium, ektropium, depigmentované okraje očních víček, zbarvení srsti čokoládově hnědé, bílé, pepř a sůl, vysvětlalé, žlutě béžové různého odstínu (od velmi světlého po červený), a to i když je s černým „přelivem“ (černými konci pesíků), kohoutková výška vymykající se požadavkům standardu.

Chovatelský klub:

www.bouvier.cz