Finský honič

FCI:

Finský honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Střední honiči.

Povaha:

Povahově je to klidný, přátelský, mírný, vlídný a čilý pes, který nikdy není ani trochu agresivní a velmi dobře vychází s dětmi.

Při lovu je velice energický, dychtivý a náruživý, a to i za pro něho velmi obtížných klimatických a terénních podmínek – je tudíž i velmi houževnatý a vytrvalý. Při práci na stopě si počíná naprosto samostatně a obratně. Sleduje ji s nesmírným nadšením, naprosto spolehlivě i na lomech, za hlasitého hlášení (štěkotu).

Je-li držen jako pes společenský, je velmi náročný na pohyb, vyžaduje dlouhé a vydatné vycházky. Vypuštění z vodítka sice uvítá, ale i pokud má spolehlivé přivolání, neposlechne,  narazí-li v přírodě na stopu zvěře. Ta je pro něho stimulem, který naprosto dominuje nad všemi ostatními podněty.
Volný výběh je možný podobně jako u většiny jiných honičů pouze na bytelně oploceném pozemku (s plotem zajištěným proti podhrabání). Při kontaktu s neznámými psy má sklon si počínat dominantně. I proto je jeho volné pobíhání na vycházce nutno předem dobře rozvážit.

Stavba těla:

Je to středně velký, poměrně vysokonohý, trikolorně zbarvený pes krátce obdélníkového tělesného rámce. Délka trupu je o něco větší než koh. výška, má se k ní jako 1,1 : 1. Koh. výška činí u psů 55 – 61 cm a u fen 52 – 58 cm, za ideální se pokládá u psů rozpětí 57 – 59 cm a u fen rozmezí 54 – 56 cm.

Stavba těla je pevná, nikoli však hrubá (těžká). Plocha podkladu, kterou pes zaujímá v postoji, je buď stejně dlouhá jako jeho trup, nebo poněkud delší. Hrudní končetiny jsou přitom od sebe při pohledu zepředu tak daleko, jak široký je hrudník, pánevní jsou při pohledu zezadu od sebe vzdáleny min. tak jako hrudní. Druhotné pohlavní znaky musejí být výrazné, takže pes musí být na první pohled k rozeznání od feny a naopak.

Hlava má při pohledu zepředu po celé délce stejně širokou, svrchu mírně klenutou mozkovnu, jejíž délka je stejná jako hloubka (výška) a šířka. Při pohledu ze strany je její horní linie v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu a čelo poněkud klenuté. Podélná čelní brázdička má být sotva patrná.

Nos musí být černý, velký, s široce otevřenými nozdrami a pohyblivými nosními křidélky. Čelisti jsou silné, zuby velké a symetricky rozmístěné. Chrup se požaduje úplný, skus má být těsný nůžkový.

Oči mají být středně velké, tmavě hnědé, mírně oválného tvaru a směřují vpřed. Nikdy nesmějí být vypoulené. Jejich výraz je klidný. Okraje očních víček jsou černé. Ušní boltce musejí být zavěšené, ploché a nesené tak, že jejich přední okraje těsně přiléhají k hlavě, kdežto zadní odstávají, takže vrcholky směřují téměř kupředu. Jsou nasazeny v úrovni spojnice nosu a vnějších očních koutků. Pokud se nenásilně natáhnou kupředu, dosahují přes 1/2 délky čenichové partie.

Ocas je nízko nasazený, lehce prohnutý a dlouhý tak, že dosahuje k hleznům. U kořene má být silný, na konci zašpičatělý. V klidu bývá dolů nesený podél pánevních končetin, v pohybu může být nesen výše, nikoli však nad horní linií těla. Jeho osrstění je stejné jako na trupu.

Hrudník musí být dlouhý a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Jeho hloubka odpovídá 1/2 koh. výšky. Hrudní končetiny jsou při pohledu ze strany dostatečně zaúhlené, při pohledu zepředu rovné a navzájem rovnoběžné. Tlapky by měly mít lehce oválný tvar s vysoko klenutými a těsně sevřenými prsty, silnými drápy a pružnými nášlapnými polštářky, které mají být černé a po stranách hustě osrstěné.

Pánevní končetiny jsou silné, při pohledu ze strany náležitě zaúhlené, jejich přední okraj tvoří elegantní, plynulou křivku. Při pohledu zezadu mají být rovné a navzájem rovnoběžné. Tlapky jsou stejné jako tlapky hrudních končetin.

Osrstění sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst je středně dlouhá, hustá, rovná, přilehlá a spíše drsná. Zbarvení musí být trikolorní. Tzv. plášť je černý, sytě tříslová barva je na hlavě, dolní straně trupu, plecích, stehnech a končetinách. Bílé znaky jsou na hlavě, krku, zepředu na hrudi, na distálních partiích končetin a špičce ocasu.

K vadám patří příliš lehká nebo příliš těžká stavba těla, nepatřičný pohlavní typ (vyhlíží-li pes jako fena nebo fena jako pes), výrazně trojúhelníková hlava při pohledu shora, volná kůže na hlavě, čenichová partie krátká nebo na konci zašpičatělá, klešťový skus nebo podkus dolní čelisti, čtvercový nebo dlouze obdélníkový tělesný rámec, krátká a současně srázná záď, tlapky dlouhé, neuzavřené nebo ploché, srst příliš krátká nebo měkká.

K vylučujícím vadám náleží bázlivost nebo agresivita, úplně chybějící pigmentace nosu, předkus nebo velký podkus dolní čelisti, vrozeně deformovaný (zalomený) ocas.

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com