Eurasier

FCI:

Eurasier patří do skupiny V – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena.

Povaha:

Eurasier je sebevědomý, klidný, vyrovnaný pes s vysokým prahem vzrušivosti, inteligentní, bdělý, ostražitý a pozorný, nikoli však hlučný hlídač. Štěká pouze tehdy, má-li k tomu pádný důvod.

Výchova:

Je velmi citlivý a nesnáší tvrdé výcvikové metody. Má apriorní snahu vyhovět. Je snaživý, a proto potřebuje majitele vlídného, empatického, laskavě důsledného, ale jednajícího klidně a mírně, za všech situací konzistentně. Důležitá je také jednoznačná intonace hlasu. Potřebuje chápavou, laskavou a důslednou výchovu.

Je, díky svojí vnímavosti a vcítění ideálním plemenem pro lidi vystavené častému stresu. Vůči cizím osobám je nevšímavý, zdrženlivý, nikdy však nepřátelský nebo dokonce agresivní. S dětmi vychází znamenitě, konflikty s jinými psy nevyhledává. Vůči různým provokacím od jiných psů je rezistentní. Byl-li řádně ranně socializován, nemá žádné problémy s domácími miláčky. Je silně fixován na „svoji“ rodinu, miluje ji, chce být její součástí, proto jeho trvalé ubytování ve venkovním kotci není vhodné.

Kromě pravidelných dlouhých vycházek vyžaduje dostatek příležitostí k různým aktivitám, např. aportování. Hodí se i k výcviku agility a obedience. Ochotně a s radostí se zúčastňuje rodinných výletů nebo turistických akcí. Chybí mu lovecký pud, takže má-li spolehlivé přivolání, může být na vycházkách pouštěn bez vodítka. Je též perfektním asistenčním psem pro osoby různě postižené a vynikajícím plemenem pro canisterapii.

Stavba těla:

Je to harmonicky stavěný, středně velký špicovitý pes přiměřeně silné kostry, se vztyčenými ušními boltci a různě zbarvenou srstí, jejíž délka je taková, že i při bohatém osrstění jsou tělesné proporce stále dobře rozeznatelné. Tělesný rámec je krátce obdélníkový. Kohoutková výška činí u psů 52 – 60 cm, u fen 48 – 56 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 23 – 32 kg u psů a 18 – 26 kg u fen.

Hlava má být vyvážená, klínovitého tvaru. Mozkovna musí být v čelní partii plochá, s dobře patrnou podélnou čelní brázdičkou a výrazným týlním hrbolem. Čelní sklon je povlovný. Čenichová partie nesmí být ani příliš hrubá, ani příliš špičatá, i když se směrem k nosu zužuje. Nos má být přiměřené velikosti, černě pigmentovaný.

Okraje pysků by měly být napjaté a černě zbarvené. Čelisti jsou silné, dolní tvoří patřičně široký oblouk. Chrup se požaduje silný, úplný, skus může být nůžkový nebo klešťový. Všechny zuby musejí být v čelistech zasazeny kolmo. Jazyk může být celý namodralý, anebo na něm mohou být skvrny (minimálně jedna) modré barvy. Líce mají být málo výrazné.

Oči se požadují mírně zešikmené, středně velké, tmavé. Okraje očních víček jsou černě pigmentované. Ušní boltce mají být nasazeny na šíři základny jednoho z nich. Jsou středně velké, trojúhelníkového tvaru, vztyčené, na vrcholcích lehce zaoblené.

Krk je středně dlouhý, dostatečně osvalený, proporcemi odpovídá celkovému zjevu, jeho přechod do trupu je plynulý. Trup musí být silný a nemá být příliš krátký. Kohoutek by měl být výrazný, hřbet pevný a rovný, velmi mocně osvalený. Bedra jsou patřičně dlouhá a široká, velice svalnatá, záď je rovná, lehce svažitá, široká a silná.

Ocas má být nasazen tak, aby tvořil její plynulé pokračování. Na pomyslném příčném řezu je okrouhlý a pevný, patřičně silný, směrem ke špičce se zužuje. Má být bohatě osrstěný, zatočený nad záď a bedra nebo lehce zahnutý ke straně či stočený. Pokud je zavěšený, dosahuje k hlezenním kloubům.

Hrudník je tak hluboký, že dolní okraj je v úrovni loktů. Žebra jsou oválně klenutá, předhrudí má být zřetelné, hrudní kost musí být dlouhá a zasahuje daleko vzad.

Hrudní končetiny jsou rovné a vzájemně rovnoběžné, přiměřeně zaúhlené. Lopatky mají být mírně šikmo uložené, patřičně svalnaté. Ramenní kosti jsou mohutně osvalené, středně dlouhé. Lokty přiléhají k trupu, předloktí jsou přiměřeně dlouhá, dostatečně svalnatá. Zápěstí silná, záprstí středně dlouhá, zešikmená. Tlapky mají být oválného tvaru s prsty těsně sevřenými a přiměřeně klenutými a se silnými, tmavě pigmentovanými drápy. Nášlapné polštářky musejí být pevné, pružné, černě zbarvené, meziprstní prostory hustě osrstěné.

Pánevní končetiny jsou rovné a rovnoběžné, patřičně zaúhlené. Stehna jsou silně osvalená, středně dlouhá, kolena musejí být pevná. Bérce jsou středně dlouhé, svalnaté, hlezna musejí být pevná. Nárty mají mít patřičnou délku a šířku a jsou kolmé k podkladu. Pohyb se vyžaduje prostorný a směřuje vpřed.

Osrstění sestává z krycí srsti a podsady, ta musí být na celém těle hustá. Pesíky jsou středně dlouhé, volně přilehlé. Osrstění na krku je jen o málo delší než na trupu, ale netvoří hřívu. Všechny barvy srsti a jejich kombinace jsou přípustné s výjimkou čistě bílého, bíle strakatého a játrově hnědého zbarvení. Srst potřebuje pravidelnou péči.

Každá odchylka od výše uvedených požadavků standardu musí být pokládána za vadu a hodnocena přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny.

K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost, nervozita, plachost, přehnaná nedůvěřivost, nedostatečný pohlavní výraz, absence jednoho nebo většího počtu řezáků (I) nebo špičáků (C), chybění jednoho nebo většího počtu 3. nebo 4. premolárů (P3, P4), chybění jednoho nebo většího počtu 1. nebo 2. molárů (M1, M2), anomálie skusu, ektropium, entropium, oči příliš hluboko uložené (zapadlé) nebo nepřiměřeně malé, distichiáza, dopředu klopené nebo zavěšené ušní boltce, zalomený ocas, výrazná ztráta pigmentu.

Chovatelský klub:

www.eurasier.cz