Dunker

FCI:

Dunker patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Je vyrovnaný, mírný, klidný, rozvážný, milý a přátelský, také však náležitě sebejistý. Nikdy není agresivní. Pro tuto povahu, ale také pro atraktivní zbarvení srsti si poslední dobou získává v Norsku i zájem širší veřejnosti a stává se častěji než dříve společenským psem. Jako plemeno společenské se začíná pozvolna šířit také do zahraničí.

Výchova:

Jeho výchova není zvlášť problematická, bez vlídné důslednosti se však neobejde. Navíc je zapotřebí mít při ní stále na paměti, že jde o honiče po dlouhé generace užívaného výhradně k lovu, takže výchovné a příp. výcvikové metody úspěšné u jiných plemen nemusejí být pro něho nejvhodnější.

Je nezbytně nutné respektovat jeho individualitu. Může být zároveň jak výborným psem loveckým, tak společenským, drženým v domě nebo v bytě.

Pokud není používán lovecky, potřebuje hodně pohybu, a to podle možností každý den. Vhodné jsou dlouhé vycházky do přírody, kde však musí být vždy na vodítku, protože jinak hrozí, že se vydá za zvěří. Jeho lovecký instinkt je nesmírně silný a ani jinak poslušný jedinec v takové situaci na přivolání nezareaguje.

Stavba těla:

Jde o středně velkého, elegantního a silného, nikoli však těžkého či dokonce hrubého honiče atraktivního zbarvení a obdélníkového tělesného rámce. Koh. výška činí u psů 50 – 55 (ideál. 53) cm, u fen 47 – 53 (ideál. 50) cm.

Hlava nemá být nesena příliš vysoko. Je ušlechtilá, patřičné délky a čistých linií, které jsou při pohledu shora i ze strany rovnoběžné. Hlava nesmí mít klínovitý tvar. Nos musí být černý, nozdry jsou široce otevřené. Skus se požaduje nůžkový, chrup úplný.

Oči mají být tmavé, okrouhlého tvaru, spíš větší, nikoli však vypoulené. Mají být jasné, klidného a vážného výrazu. Tzv. skelné či porcelánové (bělavě) zbarvené jsou přípustné jen u modře grošovaných (blue merle) jedinců. Okraje očních víček těsně přiléhají k očním bulvám.

Ušní boltce mají být nasazeny spíš nízko než vysoko. Jsou zavěšené, hladké, odpovídající šířky. Směrem k zaobleným koncům se zužují. Ploše a těsně přiléhají k hlavě. Nataženy kupředu dosahují doprostřed vzdálenosti od stopu (spojnice vnitřních očních koutků) po špičku nosu.

Ocas je nasazen v úrovni horní linie těla. U kořene by měl být silný, směrem ke špičce se zužuje. Má být rovný, lehce vzhůru prohnutý. Natažen dolů dosahuje k hleznům nebo kousek pod ně.

Hrudní končetiny jsou silné, suše osvalené a šlachovité ve svých volných částech, od loktů k tlapkám. Tlapky, které musejí směřovat přímo vpřed a nesmějí být ani vybočené, ani vbočené, musejí být klenuté, uzavřené, hustě osrstěné v meziprstních prostorách. Nášlapné polštářky se požadují pevné.

Pánevní končetiny jsou při pohledu z boku náležitě zaúhlené a při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné. Tlapky jsou stejné jako tlapky hrudních končetin a rovněž nesmějí být ani vybočené, ani vbočené.

Srst má být hustá, tvrdá, nikdy nesmí být příliš krátká. Zbarvení je modře grošované (blue merle) s tříslovými a bílými odznaky. Kaštanově červené zbarvení nebo převládající černé, zasahující od čenichové partie až k hleznům s tzv. černou maskou v obličeji je méně žádoucí. Velká bílá náprsenka zasahující až k plecím se připouští stejně jako bílé zbarvení na břiše a tzv. ponožky (bílé znaky dosahující od tlapek až na záprstí a nárty), bílá barva však nesmí zabírat víc než 50 % povrchu těla.