Drever

FCI:

Drever patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná.

Povaha:

Je temperamentní, vyrovnané povahy, čilý, přátelský, klidný a nedá se snadno vyvést z míry. Nikdy nesmí být agresivní, nedůvěřivý nebo bázlivý.  Na svého majitele a členy jeho rodiny je silně fixován a pobývá rád v jejich blízkosti. Není proto vhodné držet ho trvale ve venkovním kotci. Vůči dětem je velmi přátelský a značně tolerantní, nesmějí mu ovšem ubližovat. I k neznámým osobám se chová mile a vstřícně.

Při lovu si počíná odvážně, je houževnatý, nesmírně vytrvalý a pracovitý. Jeho lovecký instinkt je velice silný a nutí ho stále do další a další práce. Má vynikající čich a velmi pevně drží stopu.

Výchova:

Nutně potřebuje majitele důsledného, rozhodného, nadaného přirozenou autoritou, schopného ji za všech situací nenásilně prosazovat. Nesmí také již v raném věku zanedbat nezbytnou socializaci. Ta je nutná proto, aby si pes zvykl už v mládí i na jiná zvířata a v dospělosti se s nimi dobře snášel.

Stavba těla:

Tělesný rámec je obdélníkový, typický pro nízkonohého honiče, psa s protáhlým trupem a krátkými končetinami. Stavba těla má být souměrná, osvalení výrazné, takže celkově působí vzdor krátkonohosti oprávněným dojmem značné aktivity. Musí to být silný a robustní, přitom však elegantní a rychlý pes.

Pohlavní dimorfismus je výrazný, pes musí být na první pohled rozeznatelný od feny. Vzdálenost hrudní kosti od podkladu se musí rovnat 40 % koh. výšky, končetiny nesmějí být ani moc krátké, ani příliš dlouhé. Ideální koh. výška má činit u psů 35 cm a může se pohybovat v rozmezí 32 – 38 cm.

Hlava je v poměru k trupu dosti velká, dlouhá. Směrem k nosu se plynule zužuje. Nos má být černý, s širokými a dostatečně otevřenými nozdrami. Čelisti musejí být silné. Vyžaduje se pravidelný kompletní nůžkový skus, klešťový je však také přípustný.

Oči jsou zářivé, výrazné, tmavě hnědé barvy. Nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce by měly být dost nízko zavěšené, středně dlouhé a přiměřeně široké, ploché. Přilehlé k lícím, na vrcholcích zaoblené.

Ocas má být dlouhý, u kořene silný. Přednost se dává nízko nesenému, může však být nesen i výše, nikdy však nad horní linií těla.

Hrudník musí být prostorný, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru. Dosahuje zřetelně pod úroveň loktů. Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné, silných kostí. Tlapky hrudních končetin mají být uzavřené, s těsně sevřenými prsty a silnými nášlapnými polštářky. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené.

Pánevní končetiny musejí být při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné. Tlapky pánevních končetin mají být stejné jako tlapky hrudních končetin.

Srst má být drsná, rovná a přiléhavá. Na hlavě, ušních boltcích a vnitřních stranách končetin je kratší, na spodní straně ocasu tvoří „kartáč“, nikoli však tzv. vlajku. Všechny barvy srsti v kombinaci s bílou jsou povolené, zbarvení játrově hnědé a jednotně bílé se však nepřipouští. Barvy musejí být ostře ohraničené. Bílé znaky musí být vidět ze všech stran. Na hlavě je lysina, okolo krku bílý límec, další jsou na končetinách včetně tlapek a na konci ocasu. Přednost se dává znakům symetricky rozloženým.

K vadám patří světle zbarvený nos, světlé oči, neúplný počet řezáků, bílé znaky jinde na těle, než požaduje standard. K těžkým vadám náležejí příliš nízké končetiny, úzká dolní čelist, pronesený (prosedlý) nebo kapří hřbet (vyklenutý jako hřbetní linie těla kaprovité ryby plotice obecné, Rutilus rutilus), křivé hrudní končetiny, tlapky vybočené nebo vbočené.

K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo bázlivost, jedno nebo obě oči modré barvy, předkus nebo zřetelný podkus dolní čelisti, příliš úzké postavení dolnočelistních špičáků nebo špatné postavení jednoho z nich, pokud by mohlo mít za následek při zavřených ústech poranění patra dutiny ústní, ocas křivý nebo jinak deformovaný, zbarvení srsti játrově hnědé nebo jednotně bílé.