Dobrman

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahovým založením je d., vzdor různým nepravdivým pověstem a pomluvám, mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a děti milující pes, který je ovšem také vytrvalý a houževnatý a umí být pěkně neústupný. Má sklon být „psem jednoho pána“, a kdo to bude, o tom rozhoduje jen on sám.

Velmi důsledně střeží „své“ lidi a jejich vlastnictví. Počíná si přitom s nevšední odvahou a houževnatostí, ale i samostatností a sebevědomím pramenícím z opodstatněné důvěry ve vlastní síly, hbitost a rychlost. Je rozeným obranářem a hlídačem, vyniká mimořádnou ostražitostí. Na neznámé osoby snažící se vstoupit do teritoria jím hlídaného správně vychovaný d. a priori nezaútočí, pouze je zastaví, nepustí dál a štěkáním přivolá majitele. V případě ohrožení jeho, rodiny nebo sebe sama reaguje bleskurychle a s max. razancí podle hesla „nejlepší obrana je útok“.

Výchova:

Někdy bývá pokládán za agresivní, útočné a vůči jiným psům nesnášenlivé plemeno a skutečně takový může být, nedostane-li se mu náležité rané a co nejširší socializace a řádné výchovy. D. je přesně takový, jakého má majitele a jaká byla jeho výchova. Je-li patřičně socializovaný a řádně vychovaný, nikdy neútočí bezdůvodně.

Nemá problémy ani s jinými psy (pokud ho nevyprovokují), ani s dalšími domácími zvířaty a s dětmi. Může ovšem být pouze společníkem dětí starších, náležitě poučených, spolehlivých a se smyslem pro zodpovědnost. Nikdy ho nesmějí dráždit, popichovat nebo dokonce ponižovat - nese to velmi těžce. Kdyby si třeba hrály „vlastní“ děti s cizími a došlo k roztržce či dokonce strkanici nebo rvačce, je velmi pravděpodobné, že by zasáhl na obranu těch „svých“. Takovým situacím je bezpodmínečně nutno předcházet. Je na majiteli, aby byl opatrný a předvídavý.

D. vyžaduje klidnou, laskavou, ale naprosto důslednou výchovu, se kterou je třeba začít (hravou metodou) již v den převzetí štěněte. Patří pouze do rukou majitelů, kteří mají se psy nějaké předcházející zkušenosti, jsou rozvážní, klidní, trpěliví, za všech okolností naprosto důslední a spravedliví, nadaní přirozenou autoritou, kterou dokážou za všech situací nenásilně uplatnit, a schopní s ním jednat vždy naprosto konzistentně. Musejí oplývat vlastnostmi skutečného vůdce „smečky“. Kdo je postrádá, může chybami, kterých se dopustí, d. poměrně rychle zkazit. Zkažený, rozmazlený nebo neovladatelný jedinec je pak nepříjemným společníkem. Lidé náladoví, roztěkaní, postrádající přirozenou autoritu, nezkušení, nervní a nedůslední by se nikdy jeho vlastníky neměli stát.

Jakékoli tvrdé či dokonce drastické metody nepřicházejí při výchově a příp. výcviku v úvahu. Je to pes velice tvrdý, ale také citlivý, kterého každý nespravedlivý či nepřiměřený trest jen ještě více zatvrdí. Je třeba s ním vycházet po dobrém, ale naprosto jednoznačně a srozumitelně. Hodně záleží na intonaci hlasu. Při svojí inteligenci, bystrosti a učenlivosti pochopí záhy, co možné je a co není, a bude to respektovat. Zbytečně tvrdá výchova je v každém případě kontraproduktivní.

Stavba těla:

Je to středně velký, silný a svalnatý pes elegantních obrysových linií těla, hrdého a vznosného chování, temperamentní, odhodlaného výrazu. Formát těla je téměř čtvercový, což platí zvláště pro psy (samce). Feny mohou být poněkud delší. Koh. výš. činí u psů 68 – 72 cm, u fen 63 – 68 cm, žádoucí jsou střední hodnoty. Těl. hmot. se pohybuje u psů v rozmezí 40 – 45 kg a u fen v rozpětí 32 – 35 kg.

Hlava má být silná, musí odpovídat celkové velikosti těla. Při pohledu shora má zhruba tvar tupého klínu. Horní linie temene by měla být při pohledu zepředu přibližně vodorovná a nesmí se svažovat k ušním boltcům.

Nos by měl být výrazný, spíše široký než okrouhlý, celkově však příliš neprominuje. U černo-tříslově zbarvených jedinců je černý, u hnědo-tříslových hnědý odstínu odpovídajícího barvě srsti. Nozdry jsou velké. Požaduje se nůžkový skus a úplný chrup pozůstávající ze 42 zubů normální velikosti odpovídajících zubnímu vzorci (2krát 3.1.4.2 / 3.1.4.3).

Oči mají být středně velké, oválné a tmavě zbarvené, u hnědo-tříslových mohou být trochu světlejší. Oční víčka přiléhají těsně k očním bulvám a jsou až po okraje osrstěná. Ušní boltce mají být vysoko nasazené a mohou být buď kupírované, vzpřímené a dlouhé přiměřeně k délce hlavy, anebo – platí-li v zemi zákaz kupírování – nekupírované (při výstavním hodnocení se uznávají jako rovnocenné). Ty mají být středně velké, dopředu klopené a předním okrajem musejí těsně přiléhat k lícím.

Ocas by měl být vysoko nasazený a obvykle se krátce kupíruje tak, aby zůstaly zřetelně zachovány dva ocasní obratle.

Hrudník musí být i náležitě široký, s výrazným předhrudím. Dolní linie těla stoupá od konce hrudní kosti směrem k pánvi a v partii břicha je zřetelně vtažená. Hrudní končetiny jsou při pohledu ze všech stran rovné a kolmé k podkladu, patřičně silné. Lopatky pevně přiléhají k hrudníku, jsou dobře osvalené a jejich vrcholy přesahují trnové výběžky hrudních obratlů.

Zbarvení může být černé nebo čokoládově (játrově) hnědé s rezavým ostře ohraničeným a čistým „pálením“. Tříslové odznaky jsou na čenichové partii, na lících a nad očima, na hrdle, zepředu na hrudi, na záprstí a tlapkách, na vnitřních stranách stehen, okolo řitního otvoru a na sedacích hrbolech.

Všechny odchylky od výše uvedených požadavků je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. K vadám náleží nepatřičný pohlavní výraz (vyhlíží-li na první pohled pes jako fena nebo fena jako pes), nedostatek substance (celková slabost), stavba těla příliš lehká nebo nadměrně těžká, vysokonohost, slabá kostra, hlava příliš mohutná, velice úzká, moc krátká nebo nadměrně dlouhá, stop velmi srázný nebo příliš povlovný, nosní hřbet při pohledu ze strany klenutý (klabonos), srázně spadající horní linie mozkovny, dolní čelist slabá, oči kulaté, úzké (přimhouřené), světlé, vypoulené nebo zapadlé.

Chovatelské kluby:

www.dobermannclub.cz

www.dobermanncz.eu