Burmilla
Historie: Burmillu organizece FIFe uznala až roku 1995. Plemeno bylo vytvořeno uměle v roce 1981 v Londýně. Tehdy došlo k náhodnému zkřížení perské činčily a barmské kočky a následné šlechtění trvalo 15 let. Původně bylo plemeno označováno kombinací názvů rodičů – barmská činčila. Později se jméno zkrátilo na burmilla.
Povaha: Povaha burmilly je směsí jejích předků. Jde o velmi inteligentní, aktivní, zvídavou a hravou kočku. Je ale i velmi trpělivá a přizpůsobivá. S ostatními kočkami i se psy vychází dobře.
Stavba těla: Tato středně velká kočka má elegantní a cizokrajné vzezření. Tělo je středně velké, má zakulacenou hruď a rovný hřbet. Štíhlejší končetiny mají dobře vyvinuté kosti a zadní nohy jsou nepatrně vyšší než přední. Středně dlouhý až dlouhý ocas je v nasazení středně silný a nepatrně se zužuje do zakulacené špičky. Hlava se zakulacenou lebkou je v horizontální linii obočí a v čelistech široká a zužuje se do krátkého klínu. Nos z profilu vykazuje jemné prohnutí. Špička nosu by měla tvořit jednu linii s bradou. Středně velké až velké uši jsou široké v základně a mají lehce zakulacené špičky. Na hlavě jsou posazeny středně daleko od sebe s mírným sklonem dopředu. Velké oči jsou posazeny daleko od sebe a mírně šikmo. Horní linie je lehce zaoblená a probíhá v tupém úhlu k nosu. Spodní linie je zaoblená mnohem výrazněji.
Srst: Krátká, hustá srst burmilly má hedvábnou texturu. K tělu přiléhá hladce, ale lehce ji nadzvedává hustá podsada.
Péče: Srst burmilly si nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Postačí týdenní kartáčování. Vnější zvukovody je v případě nutnosti třeba čistit prostředky k tomu určenými a ostré konce drápků zastřihovat.
Barevné variety: Burmilla se vyskytuje v černé, modré, čokoládové, lilové, skořicové, červené, krémové a plavé stříbřitě stínované a závojové. Dále ve všech želvovinových stínovaných a závojových varietách. Výrazná a zářivá barva očí má tmavé orámování. Povoleny jsou všechny odstíny zelené. U koťat a mladých jedinců je možný nádech žluté.