Black and Tan Coonhound

FCI:

Black and Tan Coonhound patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Velcí honiči.

Povaha:

Je to především lovecký pes, vytrvalý, odvážný a lovecky neobyčejně náruživý honič, který se i dnes ve své vlasti používá především k lovu medvídků mývalů. Je silný, hbitý a nebojácný. Pracuje se stejným nadšením a spolehlivě za mrazu i vedra a v jakkoli obtížném terénu.

Vyznačuje se samostatností, sebevědomím, houževnatostí a vynikajícím čichem. Je velice temperamentní, rychlý a aktivní. Protože je naprosto nebojácný, používají ho američtí lovci také při lovu jelenů, medvědů, pum a jiných velkých zvířat. Úspěšný je při nadhánění, práci na stopě i při vyštěkávání kořisti zahnané do úzkých.

Otevřená a přátelská povaha mu umožňuje při kolektivním lovu spolupracovat úzce s ostatními psy ve smečce. Někteří jedinci mohou být poněkud rezervovaní, nikdy však nesmějí být ani plaší, ani vzdorovití.

Má vřelý vztah k majiteli a členům jeho rodiny, a proto by neměl být držen trvale nebo převážně ve venkovním kotci. Je věrný a přítulný, trochu však postrádá snahu zavděčit se, má svoji hrdost. S většími a poučenými dětmi vychází dobře. Se psy se snáší zpravidla bez problémů, na kočky a jiná domácí zvířata by měl být navykán od raného mládí, ale i pak je třeba maximální opatrnosti, je-li s nimi v bezprostředním kontaktu.

Výchova:

Vzhledem k jeho inteligenci a učenlivosti není výchova nijak zvlášť obtížná, ale majitel musí počítat s jeho soběstačností a s tím, že nikdy nebude slepě otrocky poslušný. Cílem výchovy je dobrá ovladatelnost, které lze při správném postupu (důslednosti) dosáhnout. Významný je pro tento účel úzký vztah mezi majitelem a psem, založený na vzájemné důvěře a respektu.

Výchova, stejně jako výcvik, musí být laskavá a naprosto důsledná, nikdy však nesmí být tvrdá. Parforsní (donucovací) metody vůbec nepřicházejí v úvahu. Vedou spolehlivě k jeho zrazení.

Stavba těla:

Jde o statné plemeno celkově masivní stavby těla, která však nikdy nesmí být příliš hrubá a vždy musí být souměrná. Délka těla měřená od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi je stejná nebo jen o málo větší než koh. výška. Ta činí u psů 63,5 – 68,5 cm, u fen 58 – 63,5 cm, ale ani větší velikost není na závadu, pokud je stavba těla proporcionální. Koh. výš. musí odpovídat celkovému zjevu, končetiny nesmějí být ani příliš dlouhé, ani příliš krátké. Důležitá je také přiměřená síla kostry a napětí (tonus) kosterních svalů. Kostra i svalový reliéf bývá u psů-samců výraznější než u fen.

Nos musí být černý, s patřičně otevřenými nozdrami. Oči jsou téměř okrouhlého tvaru s duhovkou zbarvenou tmavě až oříškově hnědě. Nesmějí být příliš hluboko uložené v očnicích (zapadlé).

Ušní boltce mají být nasazené nízko, v úrovni linie očí nebo o něco níže, a dosti daleko vzadu na hlavě, zavěšené, dlouhé tak, že jsou-li nataženy bez nejmenšího násilí kupředu dosahují přes špičku nosu. Splývají dolů v elegantních záhybech a jejich délka je pro celkový výraz hlavy velmi důležitá, působí majestátním dojmem.

Ocas má být silný, nasazený poněkud pod úrovní horní linie těla. Je nesen vesele, vzhůru, tak že za pohybu svírá jeho osa s horní linií těla zhruba pravý úhel.

Hrudní končetiny mají být rovné. Pánevní končetiny jsou svalnaté, silných kostí. Od kyčelních k hlezenním kloubům mají být dlouhé, šlachovité, s krátkými a silnými nárty. V zootechnickém postoji na rovném podkladu jsou tlapky pánevních končetin při pohledu ze strany za úrovní zádě a osa nártu svírá s podkladem pravý úhel (jde o tzv. zpětstojný postoj).

Tlapky jsou kompaktní („uzavřené“), s kloubnatými, silně klenutými prsty a vysokými, odolnými nášlapnými polštářky.

Srst je krátká a hustá, na pohmat poněkud hrubá. Zbarvení musí být uhlově černé se sytými tříslovými odznaky nad očima, po stranách čenichové partie, zepředu na hrudi, na tlapkách a kolem řitního otvoru, s černými tečkami na svrchní straně tříslově zbarvených prstů.

Za vadu se považují výrazné vrásky na hlavě, zřetelně jiný než nůžkový skus, žluté nebo světlé oči, ušní boltce příliš krátké (nedosahující ke špičce nosu) a/nebo vysoko nasazené, perzistující paspárky na pánevních končetinách, ploché nebo „otevřené“ tlapky, tříslové odznaky světlé, nadměrně velké nebo příliš malé.

Za vylučující vadu se pokládá agresivita nebo ustrašenost a celistvá bílá skvrna o průměru větším než 2,54 cm (v kterémkoli směru) kdekoli na těle.

Chovatelský klub:

www.klubhonicu.com