Billy

FCI:

Patří do skupiny VI. - Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1 - Honiči

Povaha:

Je to velice samostatný, energický, ale dobře ovladatelný, učenlivý a při správné výchově a odpovídajících metodách výcviku poslušný honič.
B. je sice pes s mocným loveckým instinktem, ale rovněž je nesmírně milým, vnímavým a bystrým, majitele a příslušníky jeho rodiny milujícím psem se vřelým vztahem k dětem, včetně těch malých.

Rodině majitele je naprosto oddaný. Přátelsky se chová i k osobám zcela neznámým, takže jako s hlídačem nebo obranářem s ním počítat nelze. Je citlivý a snášenlivý, takže dobře vychází po patřičné socializaci i s jinými domácími volně drženými miláčky. To ovšem platí pouze pro zvířata žijící s ním pod jednou střechou. K cizím, např. kočkám ze sousedství, se chová jako neúprosný lovec a tvrdě je pronásleduje.

Pokud by měli příslušníci plemene tvořit třeba jen malou smečku, chovají se i k cizím psům mnohem agresivněji, než jsou-li drženi jednotlivě. Hodně ovšem záleží na důkladné, široké a rané socializaci, která při patřičné systematičnosti dokáže jeho sklon chovat se dominantně k jiným psům výrazně ztlumit.

Výchova:

Díky svojí inteligenci se učí rychle a snadno, nejdůležitějším úkolem majitele či cvičitele je však udržet jeho zájem a pozornost, zejména probíhá-li výcvik na místech, kde působí spousta podnětů, zejména pachových, svědčících o přítomnosti zvěře nebo jejich stop. Tam musí vynaložit člověk dost úsilí a důmyslu, aby pro něho byl hlavním podnětem, aby se dokázal na cvičení soustředit. Je proto nezbytné zvolit k práci s ním velmi pečlivě vhodné místo.

Stavba těla:

U b. je jako u jiných krátkosrstých plemen velmi důležitá správná stavba těla. Má to být silný, přesto však lehký honič, jehož koh. výš. činí u psů 60 – 70 cm a u fen 58 – 62 cm.

Hlava je spíše jemná, suchá, přiměřeně dlouhá. Mozkovna má být v čele lehce klenutá a nesmí být příliš široká. Nos může být černý nebo červenohnědý, nikoli játrově hnědý. S ohledem na velmi světlé zbarvení srsti může být nos jen řídce černě pigmentovaný, takže skrze slabou pigmentaci prosvítá červená barva, a proto je výsledný optický dojem červenohnědý.

Oči mají být řádně otevřené, tmavé, živého výrazu, okraje očních víček jsou černé nebo červenohnědé (platí pro ně to, co pro nos). Ušní boltce musejí být zavěšené, střední délky, na francouzského honiče poněkud výše nasazené. Ploše přiléhají k hlavě a v dolní části jsou lehce vývrtkovitě stočené.
Ocas má být dlouhý, silný, někdy je pokrytý na spodní straně poněkud delší srstí.

Hrudník musí být velmi hluboký a dosti úzký, slabiny jsou lehce vykasané, poměrně dlouhé. Hrudní končetiny mají být mohutnější než pánevní. Musejí být silné, v postoji kolmé k podkladu, statných, nikoli však hrubých kostí. Tlapky mají být uzavřené (s prsty těsně k sobě přiléhajícími), zakulaceného tvaru.

Srst musí být krátká, hladce přilehlá, na dotek hrubá, často až drsná. Zbarvení může být bílé, béžové (světle kávové) nebo bílé se skvrnami až pláštěm světle oranžové nebo citronově žluté barvy.

K vylučujícím vadám patří agresivita nebo bázlivost, nosní hřbet příliš krátký, nadměrně dlouhý nebo velmi úzký, černé nebo červené znaky ve zbarvení srsti. Výrazný podkus dolní čelisti je důvodem k diskvalifikaci jedince, ale max. 1/2 cm podkus není na výstavě důvodem k vyloučení z posuzování.