Beauceron
FCI:
Beauceron patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi s pracovní zkouškou. Uznán v roce 1911.
Povaha:
Beauceron je povahově upřímný, odvážný, ale také poslušný a spolehlivý pes, který nikdy nesmí být zlý, bázlivý nebo v nenadále nastalé situaci neklidný či nejistý. Je výrazně teritoriální.
Výchova:
Protože mu nechybí odvaha ani sebevědomí, nepatří do rukou začátečníků. Hrozí-li totiž jemu samotnému, jeho majiteli a členům jeho rodiny nějaké nebezpečí, či ohrožuje-li někdo stádo svěřené mu ke strážení, anebo naruší-li někdo hranice teritoria, v němž se cítí být svrchovaným pánem, je ihned připraven zaútočit. V takových situacích pak může být velmi agresivní. Při stavbě těla, která je dokonalou kombinací síly a rychlosti, půjde o zákrok velice tvrdý. Jestliže ho někdo chce držet jako psa společenského, musí dbát na jeho širokou ranou socializaci (zespolečenštění) a vlídnou, leč železně důslednou výchovu.
Ke sportovnímu výcviku vhodný jednoznačně je, ale ten, kdo nemá dostatek zkušeností a nadhledu, by se do něj raději pouštět neměl. Prospěšný je v každém případě výcvik v poslušnosti, nic nemůže pokazit výcvik stop, opatrně je však třeba postupovat při obraně.
Nezkušený majitel z něho dokáže rychle udělat vpravdě problémového psa. Jakékoli použití hrubé síly nebo nátlaku z něho učiní zatvrzelce vždy odhodlaného se nekompromisně bránit a při vrozené suverenitě připraveného utkat se o vůdčí postavení ve „smečce“. Základem bezproblémového soužití musí být oboustranná důvěra a vzájemný respekt. V každém případě potřebuje majitele, který je „pravým vůdcem smečky“, tj. rozhodného, naprosto důsledného, přísného, ale spravedlivého, chápajícího chování psa a adekvátně na ně reagujícího.
Stavba těla:
Stavba těla musí být proporcionální, statná, na první pohled by z ní mělo být jednoznačně zřejmé, že tento pes rustikálního zjevu je silný, svalnatý a otužilý. Nikdy nesmí být těžkopádný. Délka trupu musí být větší než kohoutková výška. Ta činí u psů 65 – 70 cm a u fen 61 – 68 cm.
Hlava je patřičně tvarovaná, harmonických obrysových linií. Její délka odpovídá 2/5 kohoutkové výšky. Mozkovna má být stejně dlouhá jako čenichová partie. Její šířka a výška je poněkud menší než 1/2 celkové délky hlavy. Podélná čelní brázdička je jen slabě patrná, týlní hrbol má však být zřetelný. Čelní sklon by měl být jen lehce svažitý. Čenichová partie nesmí být nikdy příliš úzká nebo na konci zašpičatělá. Nos je v poměru k ní patřičně velký, nikdy nesmí být postižen rozštěpem a vždy je černý. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, mohou být buď dopředu klopené, nebo zavěšené. Nesmějí přiléhat k lícím, jsou ploché a spíše krátké, jejich délka je rovna 1/2 délky hlavy.
Pysky pevně přiléhají k čelistem a zubům a jejich okraje mají být plně pigmentované. Horní překrývá dolní, aniž by byl volně zavěšený (plandavý), ústní koutky tvoří neveliký záhyb a rozhodně musejí být uzavřené. Zuby jsou silné, skus se požaduje nůžkový.
Oči mají být vodorovné, lehce oválného tvaru. Duhovka by měla být tmavě hnědá, nikdy nesmí být (např. u jedinců se světlejší tříslovou barvou srsti) světlejší než barvy tmavých lískových oříšků. U harlekýnů (jedinců zbarvených blue merle) je povolena tzv. skelná („porcelánová“, tj. bělavá) barva očí.
Krk má být dobře osvalený, náležité délky a musí harmonicky přecházet do plecí. Kohoutek je výrazný, horní linie těla za ním by měla být vodorovná. Hřbet musí být rovný, bedra jsou krátká, široká a svalnatá, záď se jen lehce svažuje.
Ocas je dlouhý, v klidu dolů zavěšený, dosahuje nejméně k hleznům. Končí lehkým vzhůru zahnutým háčkem tvaru písmene „J“. V pohybu může být nesen výše, v úrovni horní linie těla.
Hrudník má být hluboký, takže hrudní kost je v úrovni loktů, ale musí mít i náležitou šířku a délku. Jeho obvod by měl být nejméně o 1/5 větší než kohoutková výška. Hrudní končetiny jsou v postoji kolmé k podkladu. Lopatky mají být šikmo uložené, přiměřeně dlouhé, předloktí jsou svalnatá, tlapky hrudních končetin velké, okrouhlého tvaru a uzavřené. Drápy musejí být vždy černé, nášlapné polštářky jsou tuhé, ale pružné.
Pánevní končetiny mají být v postoji při pohledu zezadu kolmé k podkladu. Stehna jsou široká a svalnatá, hlezna musejí být silná a nesmějí být příliš nízko nad podkladem. Vrcholy patních kostí, na které se upínají silné Achillovy šlachy, jsou zhruba v 1/4 kohoutkové výšky. Nárty jsou téměř svislé. Tlapky pánevních končetin musejí být velké, okrouhlého tvaru, uzavřené, s těsně sevřenými prsty. Paspárky by z důvodů tradice měly být zachovány, každý sestává ze zdvojeného palce, jehož poloviny jsou od sebe dobře oddělené s drápy spíše těsně u tlapky. Pohyb je vláčný, volný a rovnoběžný.
Osrstění je hladké, krátké, husté, uzavřené, dlouhé 3 – 4 cm. Podsada je krátká, jemná, hustá a měkká, nejlépe barvy myší šedi. Zbarvení srsti může být černo-tříslové (černé s tříslovými odznaky, bas–rouge) nebo blue merle s tříslovými odznaky (zvané „harlekýn“).
Tříslové odznaky mají být nad očima, po stranách čenichové partie, zepředu na hrudi, na hrdle, kolem řitního otvoru a na končetinách od tlapek směrem vzhůru postupně tříslové barvy ubývá.
Zbarvení „harlekýn“ je tvořeno směsí šedých a černých pesíků s černými skvrnami a tříslovými odznaky. Toleruje se nezřetelná bílá skvrna zepředu na hrudi.
Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. K vylučujícím vadám patří bezdůvodná agresivita nebo nadměrná bojácnost, koh. výš. nedosahující nebo přesahující standardem stanovené rozmezí, příliš lehká kostra, velmi světlé nebo tzv. skelné a „porcelánové“ oči (s výjimkou „harlekýnů“), rozštěp nosu, nos jiné barvy než černé, černě zbarvený s depigmentovanými okrsky, podkus nebo předkus dolní čelisti takového rozsahu, že mezi řezáky je mezera, chybění 3 nebo více zubů (na 1. premoláry, P1, se však nebere ohled), ušní boltce až po špičky pevně vztyčené, příliš výrazný „kravský“ postoj pánevních končetin, jednoduché nebo zcela chybějící paspárky na pánevních končetinách, ocas kupírovaný nebo přetočený nad hřbet, barva a struktura srsti odlišná od požadavků standardu, úplná absence tříslových odznaků, chundelaté či huňaté osrstění, výrazný a dobře viditelný bílý odznak zepředu na hrudi, u „harlekýnů“ příliš mnoho šedé barvy.