Basset Hound

FCI:

Patří do skupiny VI. -  Honiči, barváři a plemena příbuzná.

Povaha:

Povahově je vyrovnaný, mírný a milý, něžný a citlivý (dokonale rozeznává náladu majitele), dobrosrdečný a společenský (nemiluje samotu a rozhodně nepatří natrvalo do venkovního kotce), trpělivý a klidný, mírumilovný a od přírody způsobný. Nikdy není ani bázlivý, ani agresivní, zlomyslný či nerudný. Současně je však také velice samostatný a sebevědomý, někdy se může zdát až umíněný, což je způsobeno tím, že při lovu je po generace zvyklý řídit se především svým vlastním úsudkem a spoléhat jenom sám na sebe, nečekat na povel majitele. Majiteli je přesto velmi oddaný a je-li vlastník nadán schopnosti, kterými se vyznačuje správný vůdce smečky, b. se nikdy nepokouší zaujmout jeho místo, tj. vůdčí postavení v societě.

Výchova:

Jeho výcvik není úplně snadný, vyžaduje majitele nadaného vlastnostmi, které z něho činí pravého vůdce society, a vydatnou pozitivní stimulaci, chválení a povzbuzování hlasem o patřičné intonaci a pamlsky, nejlépe takovými, které miluje, ale nikdy jindy než jako odměnu při výcviku nedostane.

Při cvičení v honitbě rozptylují jeho pozornost nejrůznější pachové, zvukové nebo optické vjemy, které registruje, protože má jako lovecké plemeno přirozenou tendenci stále ostražitě sledovat okolí, ve kterém by bylo možné se setkat se zvěří. Úkolem cvičitele proto je, aby se pro něho dokázal stát tím momentálně nejdůležitějším podnětem - aby udržel jeho pozornost. Znamená to mimo jiné, že b. se nesmí při takové práci nudit. Je vhodné cviky střídat a ne opakovat do omrzení neustále jeden jediný. Nejvhodnější je zabývat se výcvikem na klidném, psu dobře známém a oploceném pozemku.

Stavba těla:

Jde o vyváženého, mohutného krátkonohého honiče odpovídající substance (síly) se značným (nikoli však přehnaným) množstvím volné kůže na celém těle. V podstatě je to velký pes na krátkých končetinách. Důležité je, aby snášel jako lovecký pes pracovní zatížení, které se od něho při práci v honitbě požaduje a očekává, a aby byl při lovu dostatečně silný, pohyblivý a velmi vytrvalý. Koh. výš. činí 33 – 38 cm.

Hlava musí mít při pohledu ze strany linii nosního hřbetu téměř rovnoběžnou s pomyslným prodloužením horní linie mozkovny. Nos může být při pohledu z profilu mírně předsazený před linii pysků a je obvykle celý černý. U jedinců světle zbarvených může být nahnědlý nebo hnědavý. Nozdry jsou velké a široce otevřené.

Čelisti musejí být silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí jsou zasazeny v čelistech kolmo.

Oční štěrbiny mají být zhruba kosočtverečného tvaru, oči nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé v očnicích. Oční duhovky jsou tmavé barvy, ale u jedinců se světle zbarvenou srstí mohou být světlejšího odstínu. Oko světle zbarvené nebo žluté je však hrubou vadou. Pohled má být klidný, vážný. Spojivka dolních očních víček je viditelná, nikoli však příliš odhalená.

Ušní boltce jsou zavěšené, nasazené nízko, těsně pod linií očí. Musejí být tak dlouhé, že nataženy bez násilí kupředu dosahují kousek přes vrchol nosu, nesmějí být ovšem přehnaně dlouhé. Po celé délce jsou úzké a úhledně vývrtkovitě dovnitř stočené, velmi pružné, na omak jemné, „sametové“.

Krk je svalnatý, v šíji náležitě klenutý, patřičné délky, na hrdle s výrazným lalokem, který ovšem nesmí být přehnaně velký. Trup musí být dlouhý a po celé délce hluboký. Kohoutek a kyčelní hrboly jsou přibližně ve stejné výšce. Hřbet je rovný, dosti široký. Horní linie těla od kohoutku po kyčelní hrboly nemá být přespříliš dlouhá. Bedra mohou být mírně klenutá.

Ocas je nasazen ve správné výši, dosti dlouhý, u kořene silný, směrem ke špičce se zužuje. Na jeho spodní straně bývá poněkud hrubší srst. V pohybu je nesen vztyčený, ladně šavlovitě zahnutý. Nesmí být nesen příliš vesele (dopředu překlopený) nebo kruhovitě zatočený.

Předhrudí má být při pohledu zepředu přizpůsobeno zakřivení předloktí. Vrchol hrudní kosti vystupuje (při pohledu z boku) před přední okraj ramenního kloubu. Dolní linie těla musí být v partii hrudníku vždy natolik vzdálená od podkladu, aby se pes mohl bez potíží volně pohybovat v jakémkoli terénu.

Končetiny jsou krátké, mohutné, silných kostí. Kůže na jejich distálních partiích tvoří záhyby, které však nikdy nesmějí být přehnaně velké. Lokty nemají být ani vbočené, ani vybočené. Předloktí jsou ve svých proximálních částech mírně zešikmená směrem dovnitř, nikoli však takovým způsobem, aby bránila volnému pohybu končetin, nebo aby se končetiny navzájem dotýkaly v postoji či za pohybu. Pánevní končetiny by měly být mocně osvalené, v postoji dosti daleko od sebe. Na nártech se může kůže skládat v záhyby a zezadu na hleznech může tvořit zřetelné „kapsy“, nikoli však přehnaně velké. Kolena musejí být náležitě zaúhlená, hlezna by měla být nízko nad podkladem, mírně úhlená a při pohledu zezadu nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá.

Tlapky obojích končetin jsou velké, s kloubnatými prsty a pevnými nášlapnými polštářky. Mohou směřovat přímo vpřed nebo mohou být mírně vybočené, vždy však musí být postoj perfektně vyvážený.

Srst je hladká, krátká a přilehlá, nesmí být příliš jemná. Obrysové linie těla mají být zřetelné (ostré), bez jakékoli delší (přečnívající) srsti. Dlouhá nebo měkká srst, která by tvořila tzv. praporce zezadu na hrudních končetinách nebo tzv. kalhoty zezadu na stehnech, by byla hrubou vadou. Zbarvení je zpravidla trikolorní (černo-tříslové s bílými znaky) nebo bikolorní (citronově žluté s bílou), ale i jakékoli jiné obvyklé u honičů je přípustné.

Chovatelské kluby:

www.bassetklub.cz

www.klubhonicu.com