Australský honácký pes

FCI:

Australský honácký pes patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 2 – Honáčtí psi. Uznán v roce 1893.

Povaha:

Australský honácký pes je inteligentní, vždy pozorný, ostražitý, odvážný a spolehlivý, neskutečně odolný a naprosto oddaný svému majiteli i svým povinnostem. Překvapuje nevšední přizpůsobivostí, je statečný, přitom však ovladatelný, učenlivý a stále velice bystrý. Vyniká nesmírnou pracovitostí, při práci si počíná energicky, zodpovědně, je klidný a rozumný, odvážný a velmi tvrdý sám k sobě.

Výchova:

Jeho výchova a případný výcvik nezpůsobují větší problémy. Je to pes velice učenlivý, učí se rád a ochotně plní příkazy, ale přesto by měl mít jeho majitel určité zkušenosti se psy, protože stejně nutná jako socializace je také laskavá, ale železná důslednost při výchově a vedení.

K neznámým lidem se chová lhostejně až nedůvěřivě, proto by měl být, má-li z něho vyrůst společenský pes, již od útlého mládí nenásilně, ale soustavně zvykán na cizí osoby, raná socializace je velmi důležitá. K dětem bývá obvykle velkorysý. Ke psům, které zná, je přátelský, nezná-li je, nevšímá si jich, je nedůvěřivý a obvykle si s nimi ani nehraje.

Potřebuje hodně pohybu, je nutné ho něčím zaměstnat. Zavřen sám v bytě se může nudit a pustit se do jeho devastace. Je třeba s ním chodit na dlouhé vycházky na vodítku pravidelným tempem (jsou větší zátěží než volné pobíhání), může také běhat u kola, aportovat předměty apod.

Vhodné jsou pro něho různé psí sporty, např. agility, frisbee, flyball apod., které mu dovolí vybít co nejvíc energie. Protože je snaživý a v práci poctivý, bývá na soutěžích úspěšný, má evidentní zájem nic nepokazit. Může být také spolehlivým záchranářským a lavinovým psem. Na vycházkách ho lze pouštět volně, nemá sklon se toulat, musí mít ovšem spolehlivé přivolání.

Oddanost a obranářské schopnosti z něho činí pracovitého pomocníka honáka a dokonalého hlídače jeho stáda a majetku. I když bývá přirozeně nedůvěřivý vůči cizím osobám, musí být za všech okolností dostatečně ovladatelný, zvláště ve výstavním kruhu.

Stavba těla:

Jde o silného, kompaktního, symetricky stavěného pracovního psa. Celkově je obrazem vyvážené kombinace síly a pohyblivosti, jeho osvalení svědčí o velké hbitosti a neobyčejné vytrvalosti. Kohoutková výška činí 46 – 51 cm u psů a 43 – 48 cm u fen.

Hlava je mohutná, ale musí velikostí odpovídat celkové velikosti jedince. Mozkovna má být široká a mezi ušními boltci mírně klenutá. Čelní sklon je pozvolný, ale zřetelný. Partie pod očima mají být dobře vyplněné (nepropadlé), postupně se zužují a přecházejí ve středně dlouhou, hlubokou a mohutnou čenichovou partii. Při pohledu ze strany musí být horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu.

Nos je černý, pysky jsou tenké a přiléhají k čelistem a zubům. Líce mají být dobře osvalené, nesmějí však být ani hrubé, ani vystouplé do stran. Zuby musejí být silné, zdravé a pravidelně rozmístěné v čelistech. Žádoucí je nůžkový skus. Dolní čelist je mohutná, hluboká a velmi silná.

Oči musejí být oválného tvaru a střední velikosti, nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé, jejich pohled má vyjadřovat pozornost a inteligenci. Záblesk varování nebo nedůvěry v nich je charakteristický, když ke psu či feně přistoupí cizí člověk. Barva duhovky je tmavě hnědá.

Ušní boltce mají být středně velké, raději menší než větší, široké a osvalené u základen, vztyčené a přiměřeně zašpičatělé. Mají být zeširoka nasazené a směřují do stran. Při naslouchání citlivě reagují na zvuky v okolí, v afektu jsou přímo vzhůru vztyčené.

Krk je mimořádně silný, svalnatý, středně dlouhý, na přechodu do trupu široký, bez volné kůže na hrdle. Horní linie těla má být rovná, hřbet pevný. Bedra jsou široká, silná, svalnatá a nesmějí být dlouhá, protože pes musí být velmi kompaktní. Záď má být poměrně dlouhá a svažitá.

Ocas je nasazen dosti nízko, v prodloužení linie zádě. Dlouhý přibližně k hleznům. Má být hustě osrstěný, delší srst na jeho spodní straně tvoří tzv. kartáč. V klidu bývá zavěšený a velmi mírně vzhůru obloukovitě prohnutý. V pohybu či v afektu může být zvednutý, ale nikdy nesmí žádná jeho část zasahovat přes vertikálu procházející jeho kořenem.

Hrudník je hluboký, osvalený a dosti široký. Žebra jsou patřičně klenutá, nikdy však nesmějí být sudovitá. Hrudní končetiny jsou silné, lopatky mají být silné, šikmo uložené, osvalené. Záprstí mají být pružná, při pohledu ze strany mírně zešikmená.

Pánevní končetiny jsou široké, silné a svalnaté. Stehna jsou dlouhá, široká a silná, kolena náležitě zaúhlená. Tlapky mají být okrouhlé, prsty krátké, silné a patřičně klenuté a sevřené. Nášlapné polštářky jsou odolné a vysoké, drápy musejí být krátké a silné. Pohyb má směřovat přímo vpřed, je volný, pružný a neúnavný.

Osrstění je vodovzdorné s krátkou měkkou podsadou a hustou krycí srstí. Na trupu má mít srst délku 2,5 – 4 cm. Zbarvení může být modré, blue merle nebo red merle.

U blue a red merle zbarvení mohou být černé, modré nebo tříslově zbarvené, pokud možno souměrně rozmístěné odznaky na hlavě. Modré nebo tříslové odznaky na trupu a končetinách být mohou, černé jsou na trupu nežádoucí. Na hrudních končetinách zasahuje tzv. pálení od prstů zepředu nad zápěstí a zezadu až k loktům. Může přecházet dopředu na hruď a být i na hrdle a dolní čelisti. Pánevní končetiny jsou tříslově zbarvené na vnitřní straně včetně stehen a od kolen na předních stranách a od hlezen na vnějších a zadních stranách až dolů na prsty. Tříslově zbarvená podsada je přípustná, pokud neprosvítá modrou krycí srstí.

Při red merle zbarvení je na celém těle rovnoměrně červené grošování a podsada nesmí být ani bílá, ani krémová. Na hlavě mohou být symetricky rozmístěné červené odznaky. Na trupu jsou červené odznaky přípustné, ale nežádoucí.

Všechny odchylky od výše uvedených požadavků standardu musejí být považovány za vady stejně jako jakékoli povahové rysy či fyzické znaky, které mu jsou cizí. Těžkými vadami je sklon k obezitě, vyhublost, chůdovitý pohyb končetin, přetížené plece, volné nebo strmé lopatky, slabé lokty, zápěstí nebo tlapky. Nežádoucí jsou i příliš hrubé plece, těžká příď těla, ale i velmi dlouhá či naopak příliš krátká srst.

Chovatelský klub:

www.kchmpp.cz