Artésko-normandský basset
FCI:
Patří do skupiny VI. - Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce - Malí honiči
Povaha:
Jde o pracovitého, až nečekaně hbitého a velmi inteligentního nízkonohého honiče s velmi jemným čichem, na lovu výborně spolupracujícího s lovcem, použitelného v různých honitbách a při rozmanitých způsobech lovu. Ve své vlasti je tento skvělý lovecký pes stále oblíben při práci ve smečce i jednotlivě. Používá se k lovu drobné srstnaté zvěře (zajíců, králíků), ale také zvěře srnčí, kterou dokáže vyhánět z houštin pro větší plemena nepřístupných. Lovci oceňují jako u jiných nízkonohých honičů jeho pomalejší pohyb ve srovnání s honiči s normálně dlouhými končetinami. V obtížně schůdných terénech mu snáze stačí.
Jeho další výhodou je, že snadno a s naprostou jistotou proniká terény pokrytými hustou vegetací. Pracuje pečlivě a přesně, je vytrvalý. Má vynikající čich, jde pevně po stopě zvěře a zvučným, až melodickým hlasem oznamuje její nalezení. Navíc je velmi chytrý, učenlivý a snadno cvičitelný.
Výchova:
Vyloučeny jsou při výchově i výcviku jakékoli parforsní (donucovací) metody, každý nátlak na něj přinese víc škody než užitku, protože naruší jeho vztah k majiteli-cvičiteli. Mírným přístupem se s ním dá pořídit mnohem víc, protože povahově je vstřícný a laskavý. S jeho výchovou a výcvikem si dokáže poradit i méně zkušený majitel či úplný začátečník, pokud respektuje alespoň základní pravidlo vlídné, ale neústupné důslednosti, a nedopouští se vážných chyb. Musí začít v raném věku, a to zcela nenásilně, metodou hry. Cílem by mělo být vytvoření vztahu mezi psem a majitelem. Jeho základem musí být vzájemné pochopení a oboustranný respekt.
Stavba těla:
V poměru k značné délce těla je to kompaktní pes patřičné tělesné stavby s hlavou vykazující ušlechtilost velkého normandského honiče. Koh. výš. se má k délce těla jako 5 : 8. Koh. výš. činí 30 – 36 cm (při toleranci + / – 1 cm u dospělých, jinak kvalitních jedinců). Těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 15 – 20 kg. I když koh. výš. nepřesahuje 40 cm, nejde o malé plemeno, ale o středně velkého psa na krátkých končetinách.
Hlava je suchá, má mírně klenutou a přiměřeně širokou mozkovnu s výrazným týlním hrbolem. Skus má být nůžkový, což znamená, že hornočelistní řezáky překrývají řezáky dolní čelisti tak, že se dotýkají svými zadními plochami jejich předních ploch, přičemž obojí zuby musejí být zasazeny v čelistech kolmo.
Oči jsou oválné, velké, tmavě zbarvené (odstínu odpovídajícího barvě srsti). Jejich výraz má být klidný, vážný. Celý obličej má pro všechny basety typický „smutný“ výraz. Dolní víčka mohou být volnější, takže někdy může být vidět růžovou spojivku, ne však příliš.
Ušní boltce jsou nasazeny tak nízko, jak jen to je možné, nikdy nad linií očí. U základen jsou úzké, lehce vývrtkovitě svinuté, hebké, tenké, velmi dlouhé, nejméně tak, jak je dlouhá čenichová partie. Přednost se dává jedincům, u nichž dosahují, jsou-li nataženy nenásilně kupředu, až ke špičce nosu.
Krk je poměrně dlouhý, s náznakem laloku, který však nikdy nesmí být příliš velký. Hřbet má být široký a pevný. Bedra jsou slabě klenutá, záď by měla být poněkud svažitá. Ocas má být dosti dlouhý, u kořene silný, směrem ke špičce se rovnoměrně zužuje. V postoji dosahuje špičkou k podkladu. Bývá nesen šavlovitě prohnutý. Nikdy nesmí být ani přetočený nad hřbet, ani na spodní straně dlouze osrstěný.
Hrudník musí být dlouhý, přiměřeně prostorný, tvořený dlouhými žebry. Na pomyslném příčném řezu je oválný. Jeho hloubka se má ke koh. výš. jako 2:3.
Hrudní končetiny jsou krátké, silné, s poněkud (opravdu jen docela málo, avšak zřetelně) vybočenými tlapkami. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu v postoji svislé. Pomyslná svislice spuštěná ze sedacího hrbolu na pánvi probíhá přitom středem bérce, hlezna, nártu a tlapky.
Srst je krátká, těsně přilehlá, ne příliš jemná. Zbarvení může být trikolorní (žluto-černo-bílé) nebo bikolorní (žluto-bílé). U trikolorních jedinců může na hlavě převažovat tříslové zbarvení. Na spáncích mohou být okrouhlé skvrny tmavé barvy. Plášť či skvrny a plotny vyskytující se u strakatě zbarvených jedinců jsou černé nebo zaječí či jezevčí barvy.
K vadám patří svrchu plochá mozkovna, nadměrně široká čenichová partie, příliš výrazná (hluboká) podélná čelní brázdička, oči světlé barvy, okrouhlého tvaru, vypoulené, s příliš odhalenými spojivkami (volnými dolními očními víčky), ušní boltce ploché, na konci nadměrně zaoblené, tlusté, vysoko nasazené nebo široké u základny, krátký krk, horní linie těla měkká nebo za pohybu se pohupující do stran.