Ariegský ohař krátkosrstý

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální (1.1 Krátkosrstí).

Povaha:

Dnes je sice mezi francouzskými krátkosrstými ohaři stále největší a nejsilnější, ale zároveň je velmi pohyblivý a při hledání poměrně rychlý. Je to lovecký pes použitelný ke všem způsobům lovu, při práci odolný, ale také poddajný, přítulný, inteligentní a poslušný.

Může být i psem společenským. Rychle se učí, ale nesnáší tvrdé zacházení. Dobře vychází s dětmi a psy, na jiná drobná volně držená domácí zvířata (kočky, morčata, zakrslé králíky, či potkany) je vhodné ho navykat od raného mládí.

Potřebuje hodně pohybu a v plné míře je nutno uspokojit jeho potřebu každodenní aktivity. Nedostane-li se do honitby každý den, je nutné s ním absolvovat denně dlouhé, rázným tempem řízené, vycházky do přírody. S ohledem na silný lovecký instinkt je radno ho přitom vést na vodítku.

Výchova:

Při jeho výchově i výcviku postačuje laskavá důslednost, trocha vlídnosti a pochopení. Absolutně vyloučené jsou tvrdé, až kruté metody parforsního (donucovacího) výcviku.

Stavba těla:

Tento pes střední velikosti, brakoidního (honičského) typu, mohutné, nikoli však přehnaně těžké stavby těla působí robustním, statným dojmem. Délka těla je o málo větší než koh. výška. Žádoucí jsou suše osvalené končetiny, výrazný svalový reliéf trupu a zřetelné obrysové linie těla. Koh. výš. činí u psů 60 – 67 cm, u fen 56 – 65 cm.

Hlava musí být dlouhá, hranatá, i v nejširším místě jařmových oblouků úzká. Mozkovna je nepatrně delší než čenichová partie, svrchu lehce klenutá. Její horní linie má být při pohledu ze strany v pomyslném prodloužení mírně rozbíhavá s linií nosního hřbetu. Pysky mají být spíše jemné, horní zasahuje hluboko. Ústní koutky jsou výrazné, nikoli však převislé. Skus se požaduje nůžkový, ale toleruje se i klešťový. Nos má být růžový, masově zbarvený nebo sytěji či světleji hnědý podle zbarvení srsti. Nikdy nesmí být černý.

Oči jsou správně uložené v očnicích (ani vypoulené, ani zapadlé), patřičně otevřené, lehce oválného tvaru, tmavě jantarové nebo kaštanově hnědé barvy (v souladu se zbarvením srsti), mírného výrazu. Ušní boltce mají být nasazené v úrovni linie očí nebo pod ní. Jsou zavěšené, tvoří vývrtkovité záhyby a nepřiléhají těsně k hlavě. Musejí být velmi jemné a dlouhé tak, že nataženy volně (bez sebemenšího násilí) kupředu dosahují ke špičce nosu.

Krk nemá být příliš dlouhý, ale skutečně silný, s nevelikým lalokem na hrdle. Horní linie těla je v přední části, od kohoutku k 11. hrudnímu obratli, téměř rovná, v druhé části lehce konvexní a svažuje se směrem k zádi. Kohoutek příliš nevystupuje, ale je dobře patrný. Hřbet má být krátký, řádně osvalený, pevný a rovný. Bedra jsou lehce klenutá, záď má být při pohledu z boku mírně zešikmená, svažitá.

Ocas je nasazen v prodloužení linie zádě, u kořene má být silný, směrem ke špičce se zužuje. Krátí se na 4/10 původní délky (v zemích, kde není úkon zákonem na ochranu zvířat zakázán), ale může být i přirozeně dlouhý. Nesmí být nesen nad horní linií těla.

Hrudník je široký a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Žebra jsou klenutá, nikoli však příliš, nesmějí být sudovitá. Dolní linie těla mírně stoupá od hrudníku šikmo vzhůru do lehce vtaženého břicha.

Skus se požaduje nůžkový, ale toleruje se i klešťový. Oči jsou správně uložené v očnicích (ani vypoulené, ani zapadlé), patřičně otevřené, lehce oválného tvaru, tmavě jantarové nebo kaštanově hnědé barvy (v souladu se zbarvením srsti), mírného výrazu. Ušní boltce mají být nasazené v úrovni linie očí nebo pod ní. Jsou zavěšené, tvoří vývrtkovité záhyby a nepřiléhají těsně k hlavě. Musejí být velmi jemné a dlouhé tak, že nataženy volně (bez sebemenšího násilí) kupředu dosahují ke špičce nosu.

Hrudní končetiny jsou rovné, silných kostí, dobře osvalené. Lopatky mají být mohutné, svalnaté a přiměřeně šikmo uložené. Ramenní kosti jsou mocně osvalené, silné a přiléhají k hrudníku. Lokty by měly být v úrovni hrudní kosti, předloktí mají být silná, rovná a kolmá k podkladu, záprstí při pohledu ze strany velmi lehce zešikmená. Tlapky jsou uzavřené, téměř okrouhlého tvaru, s těsně sevřenými prsty, silnými drápy a vysokými nášlapnými polštářky. Pánevní končetiny mají být kolmé k podkladu, rovnoběžné. Stehna jsou svalnatá, dlouhá, kolena rovnoběžná se střední svislou podélnou rovinou těla (směřují přímo vpřed, nesmějí být ani vybočená, ani vbočená).

Bérce musejí být robustní, hlezna přiměřeně zaúhlená, nárty velmi krátké, téměř kolmé k podkladu. Tlapky mají být stejné jako tlapky hrudních končetin. Pohyb je pružný a plynulý, obvyklým druhem lokomoce je neúnavný, energický klus občas střídaný cvalem.

Kůže má být přiměřeně silná, jemnější na hlavě, dosti pružná. Viditelné sliznice musejí mít barvu odpovídající barvě srsti - nikdy na nich nesmějí být černé skvrny. Srst musí být krátká, hustá, lesklá, na hlavě a ušních boltcích jemnější a velmi krátká. Zbarvení srsti přispívá výrazně k eleganci plemene. Může být světle oranžové nebo hnědé, bílé s větším počtem světle oranžových či hnědých skvrn a se světle oranžovým nebo hnědým tečkováním bílých ploch nebo bílé se světle oranžovým či hnědým tečkováním.

K vylučujícím vadám se počítá agresivita, kousavost, výrazná bojácnost, nedostatek (chybění) plemenného typu (znaků typických pro plemeno), jiné zbarvení srsti než uvedené ve standardu, rozštěp nosu (nos rozpolcený hlubokým zářezem), nos zbarvený černě nebo jinak, než je uvedeno ve standardu, předkus nebo podkus dolní čelisti, oči příliš světlé nebo tzv. skelné (bělavé), entropium nebo ektropium (včetně známek svědčících o chirurgickém zákroku, který vedl k odstranění těchto vad), rozsáhlá depigmentace okrajů očních víček, černé drápy.